Často se můžete ocitnout v nějakém to zapadlém městě nebo i na nějakém mnohem slavnějším místě a zahledět se do dáli na nějakou nezvyklou stavbu. Jak se to sem vlastně dostalo? Někdy je historie a příběh takových staveb doslova příběhem dobrodružným, jindy je to spíše experiment. Pokud se jedná o historickou budovu, jedná se z drtivé většiny o panovníkův výdobytek na nějakém nebohém umělci. Nebo naopak panovníkova benevolence, co se týče nějakého toho experimentálního učence, který chtěl oslnit tehdejší společnost svým kouskem.

Co si budeme, každá budova v sobě nese nejen příběh svůj, ale také příběh architekta nebo zedníka. Každý záhyb, každé schodiště, každá kachlička vypráví příběh o tom, jak vlastně budova vznikla a proč. Často nás nadchne taková historie. Je pravda, že se vše tak nějak „normalizovalo“ za minulého režimu dohromady se společností, která se také dlouho hledala.

Zajímavější a plnější

Nezvyklé stavby vyplňují mezery, které vznikají unifikací nějakého stylu. Vezměte si některé české město s historickými kořeny. Je naprosto identické, co se týče slohu. Není tam jediná odchylka. Všude narazíte na to samé. Praha je ovšem něco jiného, tam najdete přeci jen moderní styly i ty historické, a dokonce ani ty nejsou vždycky stejné. Ale malá města trpí monotónností a nezajímavostí. Nejhorší jsou města, která byla kompletně přebudována za minulého režimu. To je jako kdybyste na počítači zmáčkli control + c a control + v. Až mrazivá stejnost, unifikace stylu, který nijak nezdobí naše sídliště. Ba právě naopak. Jsou to prostě jenom bloky, ve kterých jsou „byty“ podobné klecím a tam žijí lidé. Je to vlastně taková krabice na lidi. Občas je tam někdo schová, někdy se sami dostanou ven. Účel toho všeho však popřít nelze. Ubytovat co nejvíce lidí v co možná nejstejnějších podmínkách, abychom si všichni byli rovni. Jenomže v diverzitě je krása. Louka není překrásná, protože je tam jenom jeden druh květiny. O podivnosti vám dále prozradí , který rozebírá velmi zajímavé téma.